Hammerblow (words/music: Justin Lavash

I’m telling myself it’s gonna be slow

to really know you’re not around

I’m telling myself to forgive myself

but I know I probably let you down

You said I sometimes pushed too far

I know I probably broke your heart

I guess I tried to prove myself

but I proved myself a little much too hard

And I know that’s just the way it is

I know that’s just the way it goes

They say that’s just the way of things

but it hits me harder than a hammer blow

I gathered up the things you loved

And I held them to me like a child

I’ll keep them here; they’re safe with me

They make me think it’s not goodbye

And I shout it out on drunken nights

How dare you have the nerve to leave?

You come back here, coz I’m not done

I’m sick with all this mixed up grief

And I know that’s just the way it is

I know that’s just the way it goes

They say that’s just the way it is

but it hits me harder than a hammer blow

You showed me beauty in the darkest night

In the whistle of the London train

and I think of them when I think of you

but they won’t be the same again

Coz I heard you in the dead of night

reciting lines I did not know

And I wish I could have held your hand

I think you had some place to go

And I wish I could have held your hand

I hope you know you weren’t alone

And I wish I could have said goodbye

It hits me harder than a hammer blow

Rána kladivem

(překlad: Kryštof Sýkora)

Vím že to chvíli potvá

Pochopit jak jsi vzdálená
A kdoví, zda si odpustím
Že jsem Tě zklamal; dávno vím

Říkala ́s, že to přeháním.
Že prý Tě jednou utrápím.
Já snažil jsem se snad tisíckrát,

kdo ví, zda jsem to vùbec zvlád ́

Tak jak to je, to musí být.
Takhle to chodí, to dávno znám.

Všichni mi říkaj ́: "S tím se smiř!",

Však kladiva rány mučí dál.

Na památku jsem posbíral,

co ́s měla ráda - věcí pár.
S sebou je mám a ochráním,

vzpomínky maj ́ chuť shledání.

Vyřvávám s lahví po nocích:

"Jak si jen mohla odejít?
Vrať se, já tady ještě jsem!"
Duši svou dávám smutku v plen.

Tak jak to je, to musí být.
Takhle to chodí, to dávno znám.

Všichni mi říkaj ́: "S tím se smiř!",

Však kladiva rány mučí dál.

Že ve tmě nocí krása spí
a Londýn zdobí vlaku hvizd,

jen díky Tobě dneska vím.

Však nejsou už, co byly dřív.

Slyšel jsem verše ze tvých úst,

neznámé verše zněly tmou.

Jak rád bych Tvoji ruku stisk ́

Vždycky je místo kam dá se jít.

Jak rád bych tvojí ruku stisk ́

samotu navždy odehnal naposledy se rozloučil...

ale kladivem bolest mně drtí dál.